Stavěli jsme výslovnostní materiály pro jedenatřicet jazykových dvojic. Má to jeden vedlejší efekt, se kterým jsem nepočítal: člověk začne vidět, že každý mateřský jazyk startuje na jiném terénu. Ne na lepším nebo horším. Na jiném.
Čeština je v tomhle ohledu zvláštní případ. Dostala mimořádně dobré karty v souhláskách a mimořádně špatné v rytmu. A protože rytmus je to první, co posluchač zaregistruje, většina Čechů působí v angličtině hůř, než jak na tom ve skutečnosti je.
Co jste dostali zadarmo
Anglické učebnice pro Francouze nebo Japonce mají dlouhé kapitoly o věcech, které vás vůbec nemusí zajímat:
- Souhláskové shluky. Jazyk, ve kterém existuje strč prst skrz krk, se nad slovy jako strengths, twelfths nebo sixths ani nezadýchá. Pro Japonce je to noční můra.
- š, ž, č → anglické
/ʃ/,/ʒ/,/tʃ/máte hotové. - Dvojhlásky. České ou je skoro britské
/əʊ/(go), české aj je/aɪ/(my), české ej je/eɪ/(day). - Slabikotvorné souhlásky. Kdo umí říct vlk a krk, nemá problém s anglickým bottle
/ˈbɒtl̩/nebo button/ˈbʌtn̩/— a to je věc, se kterou se trápí půl Evropy.
Tohle všechno můžete vyškrtnout ze seznamu starostí. Zbyde vám podstatně kratší, zato tvrdší seznam.
Problém č. 1: přízvuk, který se nehýbe
Český přízvuk je vždycky na první slabice. Vždycky. A ještě víc: spojení s jednoslabičnou předložkou se vyslovuje jako jeden celek a přízvuk se přesune na tu předložku — NA stole, DO školy. Umíte to tak hluboce, že si toho vůbec nevšimnete.
Anglický přízvuk je nepředvídatelný a rozlišuje význam:
| Zápis | Podstatné jméno | Sloveso |
|---|---|---|
| record | REcord (nahrávka) | reCORD (nahrát) |
| present | PREsent (dárek) | preSENT (představit) |
| increase | INcrease (nárůst) | inCREASE (zvýšit) |
A navíc se stěhuje podle odvozeniny: PHOtograph → phoTOgrapher → photoGRAphic. Tři slova z jednoho kořene, tři různá místa přízvuku.
Český reflex táhne všechno na začátek. Výsledek je HOtel, DEvelop, COmputer — a rodilý mluvčí sice pochopí, ale zaznamená to okamžitě.
Problém č. 2: redukce, kterou čeština nezná
Tohle je ta hlavní věc a mluví se o ní nejmíň.
V češtině se nepřízvučná samohláska nemění. V mateřídouška vyslovíte všechny samohlásky naplno, protože to tak čeština dělá. V angličtině se nepřízvučné slabiky smrsknou na jedno jediné mumlavé /ə/ (schwa):
- photograph =
/ˈfəʊtəɡrɑːf/— druhé „o“ se smrskne na/ə/ - comfortable =
/ˈkʌmftəbl̩/— ze čtyř slabik jsou tři - vegetable =
/ˈvedʒtəbl̩/
A stejně se chovají i krátká funkční slova, tzv. slabé tvary: can je /kən/, to je /tə/, of je /əv/, and je /ən/, for je /fə/. Věta I can go to the shop zní v reálu jako „aj kn gou tə ðə šop“ — s tím, že ð je znělé th a ə to mumlavé schwa.
Tohle má dva následky, ne jeden. První: když vyslovujete každou slabiku naplno, zníte sekaně a cize. Druhý, horší: když plné samohlásky očekáváte, přestanete rozumět. Hodně Čechů si myslí, že má slabý poslech. Ve skutečnosti má přesnou představu o tom, jak by anglická věta měla znít — a ta představa je česká.
Zkouška doma: řekněte I want to go tak, že na to skoro nehnete pusou. Má to znít jako jedno slovo, wanna. Pokud vám to připadá nedbalé, děláte to správně.
Problém č. 3: koncové souhlásky, které v češtině zanikají
Čeština na konci slova znělost ztrácí: led vyslovíte [let], hrad jako [hrat]. Před pauzou to platí prakticky vždy a sedí to hluboko.
Angličtina to nedělá — a ten rozdíl nese význam:
| Znělé | Neznělé |
|---|---|
| bed (postel) | bet (sázka) |
| bag (taška) | back (záda) |
| prize (výhra) | price (cena) |
| eyes (oči) | ice (led) |
Pomoc je v tom, že angličtina před znělou souhláskou prodlouží samohlásku. V bed je to „e“ znatelně delší než v bet. Když tedy znělost na konci neuhrajete, uhrajte aspoň tu délku — posluchač si zbytek domyslí.
A dvě drobnosti, které jdou spravit rychle
V místo W. Čeština /w/ nemá a písmeno w čte jako v. Z wine se stane vine, z west vest. Rty se mají zakulatit jako při ú, zuby se nesmí dotknout rtu.
Kmitavé r. České r je kmitavé (vibranta), špička jazyka naráží na dáseň za horními zuby. Anglické /ɹ/ se ničeho nedotýká — jazyk se jen přiblíží a zase couvne. A v britské angličtině se r na konci slabiky nevysloví vůbec: car, hard, better.
Co si z toho odnést
- Souhlásky máte vyřešené — neztrácejte s nimi čas.
- Skoro celý váš přízvuk stojí na přízvuku slov a redukci nepřízvučných slabik.
- Konec slova nezneznělňujte — nebo aspoň natáhněte samohlásku před ním.
Všechny tři jsou věci, které se nedají naučit potichu. A je tu nepříjemný háček: vlastní chyby v nich neuslyšíte, protože je posuzujete stejným uchem, které je právě vyrobilo. Proto v Prophoře mluvíte od první lekce a dostanete okamžitě zpětnou vazbu, u které hlásky jste se odchýlili.
Začněte dneska jedinou větou: I'd like a cup of coffee. Má v ní být slyšet jen pět plných samohlásek a dvě zamumlaná /ə/ (a, of). Pokud zní všech sedm slabik stejně silně, máte na čem pracovat.