Když se podíváte, co Češi o angličtině nejčastěji hledají, vyjde z toho překvapivě jednostranný obrázek. Drtivá většina dotazů míří na gramatiku: gramatika angličtina A2, B1, B2, časy, used to, k maturitě, PDF, kniha, procvičování. Výslovnost se objevuje zlomkově.
Ten poměr je podle mě obrácený, než by měl být. Ale nejdřív slíbená odpověď: co vlastně na které úrovni umět.
Úrovně v hodinách
Orientační hodnoty pro angličtinu, kumulativně od nuly, v řízených výukových hodinách:
| Úroveň | Co s ní zvládnete | Celkem hodin |
|---|---|---|
| A1 | Základní fráze, představit se, objednat si | ~90–100 |
| A2 | Jednoduché rutinní konverzace | ~180–200 |
| B1 | Samostatnost, když není potřeba jít do detailu | ~350–400 |
| B2 | Plynulá konverzace, použitelná v práci | ~500–600 |
| C1 | Odstíněný, náročnější jazyk | ~700–800 |
Jsou to hodiny výuky, ne kalendářní čas. Při třech hodinách týdně je B2 zhruba čtyři roky. Při deseti o něco víc než rok.
Jaká gramatika patří ke které úrovni
| Úroveň | Jádro, které musí sedět |
|---|---|
| A1 | to be, have got, přítomný prostý, can, there is/are, členy, množné číslo |
| A2 | minulý prostý (pravidelná i nepravidelná slovesa), přítomný průběhový, going to, stupňování, some/any/much/many, must × have to |
| B1 | předpřítomný čas a jeho rozdíl od minulého prostého, used to, 1. a 2. kondicionál, trpný rod, vztažné věty, nepřímá řeč v základu |
| B2 | předminulý čas, průběhové varianty perfekta, 3. a smíšený kondicionál, wish / if only, trpný rod ve všech časech, have something done, gerundium × infinitiv |
| C1 | inverze (hardly had I…), vytýkací konstrukce (what I need is…), participiální vazby (having finished the report, she…), jemná modalita a registr |
Dvě poznámky, které stojí za zvýraznění.
Časy. V českých učebnicích se často objevuje „dvanáct anglických časů“. Je to spíš účetní trik než realita. K B1 reálně potřebujete šest: přítomný prostý a průběhový, minulý prostý a průběhový, předpřítomný prostý a budoucnost s will / going to. Zbytek přijde na B2 a používá se podstatně méně.
Used to. Patří na B1 a plete se pořád dokola, protože jde o dvě různé věci:
- I used to smoke. — dřív jsem kouřil (zvyk v minulosti, dnes už ne). Po used to je infinitiv.
- I'm used to getting up early. — jsem zvyklý vstávat brzy. Po used to je
-ing.
Pomůcka: první varianta mluví o minulosti (dnes už to neplatí), druhá o tom, na co jste zvyklí teď. Když před used to stojí tvar slovesa be nebo get, jde vždycky o tu druhou.
Maturita: na jaké úrovni vlastně je
Didaktický test z angličtiny ve společné části maturity je podle katalogu požadavků Cermatu nastavený na úroveň B1. To je dobrá i špatná zpráva zároveň.
Dobrá: v testu po vás nikdo nebude chtít aktivně ovládat 3. kondicionál ani inverzi, a kdo se jimi před maturitou trápí, dělá práci navíc. Špatná: B1 je metr, ne cíl. Na pohovor, do zahraničí ani do práce s B1 nevystačíte, takže maturitou to nekončí.
Dvě upozornění, aby to nevyznělo jednodušeji, než to je. Profilovou (školní) část — písemnou práci a ústní zkoušku — si stanovuje škola sama, takže na gymnáziu bývají nároky posazené výš; jazykový certifikát, kterým lze ústní zkoušku za určitých podmínek nahradit, musí být u angličtiny minimálně na úrovni B2. A pravidla maturity se mění často, takže si před přípravou ověřte aktuální katalog požadavků na webu Cermatu a požadavky vaší školy.
A teď k tomu poměru dotazů
Gramatika je ze všech jazykových dovedností ta nejlépe pokrytá. Existují k ní knihy, PDF, online kontrola, cvičení zdarma, celý průmysl. Hledat ji je snadné a hlavně — její zvládnutí se dá změřit testem, takže je u ní dobrý pocit z pokroku.
S výslovností je to přesně naopak. Neexistuje k ní test, který si uděláte sám, a přitom je to první věc, kterou na vás protistrana zaregistruje.
Proto tvrdím něco, co by jazyková škola nenapsala: B1 s čistou výslovností udělá v praxi lepší dojem než C1 s těžkým českým přízvukem. Partner v hovoru neposlouchá vaše souvětí. Poslouchá, jestli vám rozumí bez námahy.
A je tu háček, kvůli kterému se to tak těžko opravuje: vlastní výslovnostní chyby neslyšíte. Vaše ucho je zkalibrované na češtinu a každý cizí zvuk automaticky „opraví“ na nejbližší domácí. Proto může být někdo dvacet let na úrovni B2 a dvacet let dělat tutéž chybu — pro něj to totiž chyba není.
Co si z toho odnést
- A2 stojí na minulém prostém, B1 na předpřítomném a used to, B2 na kondicionálech a trpném rodě. Zbytek je doplňování.
- Didaktický test maturity je B1 — nedělejte k němu C1 cvičení; u školní části si ale ověřte, co chce vaše škola.
- Úroveň a výslovnost běží po oddělených kolejích. Gramatika vám sama o sobě nikdy nespraví přízvuk.
Prophora jde od A0 po C1 a na každé úrovni dělá totéž: mluvíte nahlas a okamžitě dostanete zpětnou vazbu, u které hlásky jste se odchýlili. Ne proto, že by gramatika nebyla důležitá — ale protože té je internet plný, zatímco vaši výslovnost zatím nekontroluje nikdo.